Leden 2011

Životní desatero

31. ledna 2011 v 16:55

  1. Musím udržet své myšlenky čisté vůči všem lidem a všemu dění.
  1. Nesmím vzpomínat na zážitky špatné, ale jen krásné, aby to bylo k mému dobru.
  1. Musím dokázat odpustit všem, kteří mi nějakým způsobem ublížili, aby i mně mohlo být odpuštěno.
  1. Nebudu nikoho a nic kritizovat, odsuzovat a pomlouvat, to nám nepřísluší.
  1. Pro každého budu mít jen lásku, porozumění a odpuštění pro jeho nedostatky.
  1. V každém je dobro i zlo, proto budu o každém říkat jen to dobré, tak v něm posílím kladné vlastnosti.
  1. Musím se stát pánem nad svými slabostmi, nesmím se hněvat, zlobit, rozčilovat, musím se zbavit každé pohodlnosti.
  1. Každý den budu kolem sebe rozdávat a rozsévat jen radost - slovem, úsměvem, službou.
  1. Musím být předem se vším smířen, ať přijde jakákoliv bolest či utrpení, je to moje setba.
  1. Musím dokázat žít s každým tvorem v harmonii. Při disharmonii hledat chybu v sobě.
/Regenerace č.4/95/

Noční obloha

31. ledna 2011 v 14:07
Temná noční obloha, posetá hvězdami a vlahý letní večer, to je ta pravá chvíle pro snění i bdění.
Zavřít oči, natáhnou se do trávy a nechat hlavou plout myšlenky do dáli, snít o krásné zemi, ve dne v slunečním, v noci měsíčním jasu, lehký vánek, šplouchání vody....

To je nádhera.
Zapomenout aspoň na chvíli na starosti a problémy reality a třeba i usnout klidným spánkem a prostě vyprázdnit hlavu.

Čeština

19. ledna 2011 v 10:51
Už hodně let žiji nejprve v Československu a teď v Česku, je to moje rodná zem a čeština je můj mateřský jazyk.
Je to jazyk složitý a pro cizince těžký, ale já ho mám ráda, protože je tvárný a melodický i když i zapeklitý. Má velmi bohatou slovní zásobu a několik neobvyklých hlásek.
Občas musí i rodilý Čech nahlédnout do odborné příručky, pokud chce psát spisovně, protože čeština má složitou gramatiku a je docela smutné, když jsou v tisku nebo v literatuře pravopisné chyby. O internetu nemluvě.

Paranormální jevy

10. ledna 2011 v 17:55
Spolu  se záhadami, nadpřirozenem jsou to těžko vysvětlitelné úkazy.
Mám dva zážitky.
Jednak nikdy nezjistím proč se nám nedávno sama od sebe v noci zapínala televize. Kdyby vedle nás bydleli nějací sousedé, tak by to mohl zavinit univerzální ovladač k televizi, ale vedle nás je jen holá zeď.
A ještě jedna zkušenost, která už se taky několikrát opakovala.
Často si telefonuji s kamarádkou. Většinou ona vždy zavolá, když já ji chci poslat sms. Jako by mi na dálku asi 100 km četla myšlenky.
Já si to vysvětlit neumím.

Co bude "potom"

4. ledna 2011 v 15:09
Součástí života je i smrt a co existuje pak, jestli vůbec něco, to nikdo neví. Každý věří něčemu jinému.

Já osobně si přeji abych se potom setkala se všemi svými blízkými, kteří už nejsou na tomto světě. Mám takovou představu, že všichni co "odešli" nás stále sledují, jak náš život tady pokračuje, možná mají i úlohu strážce, prostě na nás dohlížejí a chrání nás před nebezpečím.
Život na Zemi by mohl být taková přestupní stanice a pak už bychom mohli být všichni spolu, bez problémů, bolesti, starostí...

Ovšem z toho "druhého břehu" se nikdy nikdo nevrátil, aby nám sdělil co tam vlastně je, takže velkou roli tady hraje fantazie a víra. Mnoho lidí tvrdí, že jsou nevěřící, ale já si myslím, že každý něčemu věří, i zatvrzelý atheista. Víra se netýká jen Boha, ale můžeme věřit třeba léčebné metodě, slovům blízkého člověka, nějaké činnosti atd. Věřit se dá čemukoliv, jen mnozí to za víru nepovažujeme.

Takže co bude "potom", to zjistíme skutečně až "potom".